Mohlo být okolo půlnoci, možná okolo jedné hodiny ráno. Noc byla jasná, čistá a perleťová, bez jediného mráčku. Měsíc svítil v úplňku a byl úplně bílý. Ležela na posteli přímo pod střešním oknem, které si tady, do své podkrovní ložničky, doslova vyžebrala. Měla sice balkon a dvě obrovské okenní tabule na východní stěně, ale chtěla střešní okno, aby se z něj mohla v noci dívat ven.
Padající hvězda
Počítat hvězdy, dívat se, jestli náhodou neletí kometa, přemýšlet o všem a o ničem a nechat miliardy miliard světýlek, aby strážily její spánek. Když byla menší, měla strach ze tmy. Ale babička jí pověděla, že nikdy není úplně tma. Dokonce ani v noci ne. A když zhasne světlo vedle své postýlky, uvidí něco tak nádherného, že už nikdy nebude chtít večer v pokoji svítit. A měla pravdu.